Krátká historie Amsterdamu

První zmínky o Amsterdamu pocházejí z konce 13. století. Poprvé čteme o lidech, kteří obývají okolí hráza na řece Amstelu. Jméno města je totiž složeninou slov Amstel (řeka) a dam (hráz). Původně rybářská osada záhy získala městská privilegia a rozvíjela se v obchodní centrum.

V roce 1421 město vyhořelo a od té doby bylo zakázáno používat dřevo a slámu jako stavební materiál. Amsterdam je během několika let znovu postaven.

V polovině 16. století se nejprve stává baštou katolicismu, když Nizozemí vládne španělský král Karel V. Roku 1578 je však vyhnán Vilémem Oranžským a katolická víra byla ve městě zakázána. Jižní Nizozemí zůstalo součástí španělského impéria, z něj do Amsterdamu přišlo mnoho protestantských obchodníků, kteří si postavili sídla na třech kanálech – Herengrachtu (Panský kanál), Keizersgrachtu (Císařský kanál) a Prinsengrachtu (Princův kanál). Začala éra zámořského obchodu.

Sedmnácté století bývá nazýváno zlatým. Roku 1602 byla založena Východoindická soplečnost pro obchod s Indií a o 20 let později Západoindická společnost pro Americký kontinent. Obchod kvetl a město vzkvétalo, s dvěma sty tisíci obyvateli bylo již největší v Nizozemí. V roce 1642 namaloval Rembrandt Noční hlídku (k viděni v Rijk muzeu).

Velikost nizozemského impéria upadá s rozkvětem Anglie a Francie, Nizozemí ztrácí svou flotilu ve válce s Anglií. Napoleon okupoval Nizozemí a bránil obchodu s Anglií, Amsterdam upadal. S koncem Napoleonovy vlády v roce 1813 zůstal Amsterdam hlavním městem Nizozemí, ale sídlo vlády bylo přesunuto do Den Haagu.

Od 15. května roku 1940 byl Amsterdam okupován německými vojáky. Z města bylo deportováno 80 000 Židů, zpět se jich vrátila jen hrstka. Z této doby pochází Deník Anny Frankové, židovské dívky, která se svou rodinou dva roky schovávala v podkroví jednoho z domů na Prinsegrachtu, V roce 1944 však byl úkryt vyzrazen a Anne Franková zemřela v táboře Bergen-Belsen. Dům Anny Frankové je jedním z nejnavštěvovanějších míst v Amsterdamu.